Vítejte na mých stránkách o zvířatech

A jak se to všechno vlastně seběhlo? Byla jsem pražské dítě a ke zvířatům přišla o víkendech u babiček,jedna chovala jen slepice,druhá vyzkoušela všechno,králíky,slepice,kachny,krůty...a já? Já se přestěhovala k babičce do domu s velkou zahradou,když zůstala sama a se mnou přišel pes.. a ne ledajaký.Přišel se mnou malamut,který se rozhlédl po zahradě a osudu slepiček bylo rozhodnuto.To ale nikdo z nás,jeho lidí,nevěděl.První probírka proběhla samozřejmě bez naší asistence a bez toho abychom vůbec věděli,že to dokáže.Slepice byly za 2 m plotem a já ho nikdy neviděla něco přeskočit,ale evidentně mu to nedělalo problém.Měl perfektní techniku,slepici překousl páteř mezi křídly,takže slepice zůstala sedět,jen hlavičku měla spadlou vedle sebe na zemi,takže to vypadalo,že spinká,chudinka malinká.Nikde žádná krev,žádné peří,něco rozkousaného a šup zase přes plot zpátky před barák.Když se to stalo poprvé,tak jsme si mysleli,že je někdo otrávil a bez nějakého velkého zkoumání šly do hnoje,babička byla zdrcená.Koupily se nové slepice,pipinky jedna radost,babča zase zářila.A pak.....pak jsme toho záškodníka načapali a několik jich zachránili.Následovalo domlouvání a trestání a babička si vzala do hlavy,že je ten pes přeci inteligentní a že se to odnaučí.Nic mi nebyly platné řeči,že je to marné,marné a zase marné.Tak se rozeběhla několika letá bitva mezi babičkou a psem-budou nebo nebudou slepice.Hádejte kdo vyhrál? Protože jsem odmítla stavět betonový bunkr slepicím,tak jsem platila a kupovala nové slepice abychom nebyli vyhoštěni zpátky do Prahy a babička dál cvičila nevycvičitelného a vychytralého lovce.Někdy si byla jistá svým vítězstvím,to když dal na chvíli pokoj a ležel na zahradě a kolem spokojeně kvokaly slepice hledající něco dobrého do zobáku.A takhle mu to šlo třeba třičtvtě roku,až ukolébal babičku a pak šup,odjeli jsme na nákup a s ním se patřičně nerozloučili,tak co by se nešel odreagovat ke slepicím,když mu panička zase koupí nové? Babička to vzdala při čísle 120 zadávených slepic,ale připomínám,bylo to období několika let a slepice se většinou kupovaly po 10-15 kusech,a já už slepice přímo nenáviděla a byla jsem rozhodnutá,že už nikdy žádná slepice nepřekročí práh zahrady.

A nastalo období bez slepic.Psovi jsme pořídili krásný velký kotec s velkou zateplenou boudou,protože malamut má spát venku,tam je mu přeci nejlíp.Monty byl jiného názoru a tak se za 14 dní téměř nepřetržitého vytí zase provyl zpátky do domu ke svojí smečce. Kotec zůstal opuštěn a hluboce opovrhován,prostě tabu území,kterému bylo nutno se vyhnout velikým obloukem. a radši se k němu nepřibližovat,aby nebyl zase polapen a uzavřen uvnitř.

Pak jsem si jela pro králíky na výstavu a tam jsem si pořídila prvního kohouta čistokrevného slepičího plemene.To už jsem věděla,že jediný kus chráněného území na naší zahradě je psí kotec.Tak jsem dovezla slípky domu a zavřela je do kotce,měl i svojí předzahrádku s travičkou,na pár slípek paráda.A pes? Stál venku pár kroků od kotce a s opovržením se díval na zavřené slepice,jako by říkal: "Ha,ha,tak si to tam užijte,mě tam nikdo nedostane ani za slepici,já mám lepší bydlení." A tak jsem zvítězila zase jednou já.Nakonec pes zestárnul a slepice nechal být.Tak se mi pomalu rozrostlo hejnko a nakonec jsem zůstala u brahmánek a rousných.Ale o tom si více přečtete v sekci "Slepice".

Bohužel,se s námi Monty už rozloučil a odešel do psího nebe lovit další slepice.

Další psové,kteří s námi bydlí jsou pečlivě vybraní nezabíječi zvěře.Je to roční fenka maltézáčka Terezka a seniorka Luisa,plemeno evrop.saňový pes.